Ano, jak jistě už správně tušíte , Valaši ze Sportovního klubu Valašského království se věnují krom cyklistiky jako hlavního koníčka také jiným sportům( viz. Adrenalin cup atd). Proto jsme se vydali já a můj brácha Tom poznat pár alpských velikánů do Švýcarska, země hor, sýrů , hodinek, kvalitních nožů.
Po úmorné cestě autobusem ( cca 19hodin jízdy) jsme konečně dorazili na místo našeho pobytu do vesničky Lauterbrunnen nacházející se přímo pod slavným dějištěm světového poháru ve sjezdovém lyžovaní- Wengenem. Celé toto údolí je velice známé , protože se nachází pod několika čtyřtisícovými vrcholy z nichž dominantou je zcela jasně vrchol Jungfrau čnící do výše 4176m.n.m a z ní vytékající nejdelší ledovec na evropském kontinentu- Aletschgletcher se svou délkou 23 km. Dalším takovým velice známým vrcholem je Eiger , obdivovaný tisíci horolezců pro jeho velice obtížnou severní stěnu jež patří mezi jedny z nejtěžších výstupů v Evropě.
Udělali jsme několik výstupů na okolní hory (Jungfraujoch, Faulhorn, Männlichen, Schilthorn), prožili spoustu dobrodružství- hlavně nestálé a měnící se počasí. Během prvního dne kvůli špatné předpovědi na další dny jsme se rozhodli využít služeb švýcarských drah a použít jednu trať z důmyslného systému drah a to zubačku až do sedla Jungfraujoch ve výšce okolo 3500m.n.m a odtud jsme se vydali na krátkou túru po ledovci. Pro mě i Toma to byl veliký zážitek protože jsme viděli jak onen ledovec tak všechny krásy Švýcarska a na vlastní kůži zažili jaké to je dýchat vysokohorský vzduch chudý na kyslík. Na další den se počasí zhoršilo a zažili jsme opravdu vše od přívalových lijáků ,bouřek, krup,mlhy a sněžení. Každopádně Valachy to nezastavilo a každodenně jsme vyráželi do okolních hor a ve večerních hodinách i do okolních známých vesnic a center turistického ruchu. Poslední den nás překvapil ráno i sníh, který byl i v nižších polohách, zrovna jsme měli namířeno do výšky zhruba 2700m.n.m a postupně po cestě sněhu masivně přibývalo až nakonec jsme se brodili po kolena ve sněhu a to prosím 8.srpna.
Každopádně abych shrnul turistiku tak je to země snů pro turisty, mohou se zde naplno vyžít.
Co se týče horských kol tak se zde dají půjčit a použít se dají na rozmanité síti cyklostezek vedoucích i do poloh nad 2000m.n.m. Každoročně se zde konají bikové závody v mtb marathonu tzv. Eigermarathon (http://www.eigerbike.ch). Jsou tam vypsány tři obtížnosti od nejlehčí varianty( 25km/1050m převýšení) přes střední ( 55km/ 2500m převýšení ) až k nejtěžší ( 88km/ 3900m převýšení ). Takže kdyby někdo tam byl v daném termínu a čirou náhodou měl sebou kolo, tak může reprezentovat Valachy i v tak dalekém koutu EvropyJ Jinak provozuje se tam mnoho hlavně adrenalinových aktivit přes canyoning ( lezení proti vodním proudu v úzké soutěsce ) , BASE jumping ( skákání ze skal s padákem) , rafting a samozřejmě tradiční horolezení.
Co se týče kultury a lidí ve Švýcarsku tak můžu říct že lidé a zvlášť místní se v horách chovají tak jak se v horách chovat má tedy velice přátelsky a šetrně k přírodě, nikde se mi nestalo, že bych viděl byť jediný odpadek( na rozdíl od návštěvy polské části Beskyd) . Je to země velice kosmopolitní , země čtyř jazyků rozdělená na kantony v nichž se mluví různě. Další pro mě zarážející věc bylo nejen množství japonských turistů ale i japonských prodavačů a spousty nápisu v japonštině, takže si člověk připadal jako v Polském nebo Českém Těšíně . Takže to bylo jako v evropském Tokiu. Je to hlavně tím, že v Japonsku se razí tradice, že kdo nebyl ve Švýcarsku, nebyl v Evropě.
