Pro zaparkování volíme parkoviště pro karavany, kde stály enem dva a jeho majitelé sa nás začali vyptávať kam že to míříme. Když sme jim to prozradili, tak vykulili oči a řekli nám že si prý mákneme na 14-16% stoupání. Vůbec nás to ale nepřekvapilo, bo po zkušenosti se Stelviem sme už byli trochu v reálu co nás čeká. Vzali sme silničky a vyrazili.

Nejdříve sme jeli po krásné široké asfaltce až k závoře kde byl zákaz vjezdu kvůli sněhu. Co včil? Už sme tady a nebudem to vzdávat, zkusíme jet pokud nám to terén dovolí. Volné stoupání už jen po úzké cestě sa naráz změnilo na 14% a pak i na 16% stoupání.Po dvou kilometrech sa stoupání zase zvolnilo. Cesta se vine úbočím kopce jako had. Cestou míjíme značky "pozor krávy" a projíždíme tunelem, kde vidíme enem malinké světýlko na jeho konci. Ztrácíme v něm přehled o rychlosti,úhlu stoupání a kdyby na nás někdo zařval, tak sa po.... Za tunelem je to opět pohoda a nápisy z Gira na asfaltu dávají výjezdu to pravé kouzlo.Čteme tu nápisy jako CZECH TEAM, Pepa Zimovčák, Pavel Padrnos ... a když si k tomu představíme skandování fanoušků,máme z toho husí kůži.

Vrchol zdoláváme za krásného slunečného počasí, takže se rychle fotíme, kupujeme pohlednice a razítka do Valašských pasů. V hospodě nás přivítala na stěnách spousta fotek z Gira. Venku sa rázem změnilo počasí a dolů jedeme v mlze a nevidíme na krok. Ale brzy sa to zlepšilo, takže můžeme v pohodě dojet k autu. Ještě nás čeká 130km cesta do Bolzana. Spokojeně děláme další fajfku v seznamu dvoutisícovek.