Z druhé sekce - silničářů přijel tentokrát s předstihem a premierově Tomáš Martiňák,kterému dělal společnost a
sparingpartnera nám již z minulého roku známý tamní borec Milan Bachman.V pořadí druhý...a bohužel poslední silničář jsem dorazil ve čtvrtek večer já.V tu chvíli jsem ještě zdaleka netušil,co jsem tímto na sebe ušil.Až v pátek ráno mi došlo,že jsou dvě možnosti.Buď jezdit sám,což není až zase tak velká zábava a nebo jezdit s Tomášem,což je zábava zase až moc velká.
Tak jsem se rozhodl pro přirozenou kombinaci obou možností.Že teda vyrazíme společně a když mi definitivně zmizí v dáli,zpět se vrátím sám.Již ve čtvrtek večer jsme naplánovali trasu na Slovensko.Ne vše se povedlo a tak jsme nakonec dojeli až na okraj Bratislavy,kde jsme z důvodu velmi hustého provozu otočili své stroje a stejnou trasou jeli zpět.
To už začal foukat tradiční vítr a jak vědí všichni cyklisté,většinou fučí proti nebo alespoň z boku.Aby toho nebylo málo,Tomáš odbočil k Rakousku.Odměnou za to bylo svezení po krásných silnicích.Na Šlajs jsme nakonec dorazili
téměř společně a v pohodě.
Sobotní švih byl směřovám z větší části do Rakouska,poté do Mikulova a zpět na základnu.Počasí bylo o trochu horší,ochladilo se a od rána hodně foukalo.Vítr v kombinaci s kopečky kolem Poysdorfu mne neskutečně rychle připravil o poslední zbytky síly a tak jsem za Tomášem vlál jako prapor ve vichřici.Příjemnou byla zastávka v restauraci na okraji Mikulova,kde jsme se setkali s turistickou sekcí.
Nedělní ráno nás všechny překvapilo chladem a nepřekvapilo větrem.Ne,že by nefoukal,ale s tím se tak nějak počítalo.Po nakoupení suvenýrů v podobě vína odjeli cykloturisté zrelaxovat do lázní Laa a my se rozloučili s Podlužím krátkou projížďkou.V poledne jsme naložili kola a další "vzácnosti" a vyrazili k severu vstříc dešti...

VG