"Tož ráno sme si dali pořádnú valašskú snídani s malú štamprlu slivovice aby sa nám neudělalo šoufl,nabalili kola a bágle a vyrazili směr Stelvio. Z Bolzana sme jeli směr Merano po dálnici, kde nemosíte platit mýtné. V Meranu sme sa začali držeť značek "Stelvio" a cesta nás vedla údolím hor mezi jablečnými sady, kde byla slizeň v plném proudu.Slunéčko sa opíralo do krásných kopců.

Zastavujeme u hotelu Prad, kde je na silnici startovní čára. Tož sme tu. Vytáhli sme naše silničky, vzali bágle, fotky na startu a jdem na to. Fčilkaj sme si na vlastní kožu zažili, co tady prožívajú profesionálové při slavném Giro d'Italia.

Silnice začíná zvolna stoupat podél řeky. Okolní kopce už měly zasněžené vrcholky a to dodávalo tomuto krásnému slunečnému dni to pravé kouzlo alpské cyklistiky. Po chvíli dorážíme k první vracečce, kde sa tyčí značka s magickým číslem 48 a s každou zatáčkou sa vám odpočítává jako boxerovi v ringu. Je to morální pomoc, a díky tomu odpočítávání vám cesta rychleji utíká. Zabere to chvíli času než přijedete k číslu 33. Tady začíná ta pravá zábava. Závěrečné 8mi kilometrové stúpání z celkových 25ti kilometrů. Při pohledu nahoru vidíme cestu zasekanú do kopce která vypadá jako schody do nebe, po kterých stoupáme vzhůru do oblak.

Krása každého takového sedla tkví v tom, že ste jenom vy, vaše kolo a velikán, kterého dobýváte.

Na vrcholu, kde nás vítajú lyžaři mířící na ledovec a motorkáři, kterých je tady taky požehnaně, sa nás zmocní hrdý pocit pokořitele. "Mám tě!"

I když sme v úctyhodné výšce 2765m, je tu spousta obchůdků a hotelů a taky banka,kde nám vystavili diplom na památku zdolání Stelvia. Měli sme štěstí na počasí, bylo azuro a na nebi ani mráček. Po převlečení a posezení v kavárně sme si udělali fotky u vrcholové cedule a u památníku Fausta Coppiho.

Vyrážáme zpátky dolů. Sjezd je celkem náročný a nedá sa to rozpálit jak bychom si představovali. Prudké zatáčky a sklon to nedovolovaly.

Cestou potkáváme krajany, kteří se nahoru škrábou ve staré Oktávce a co 200m dolívají vodu. Potleskem sme ogary ocenili a taky stařenku,která je tam dovezla.

Už nám zbývaly poslední čísla vraceček, a tak sme zastavili u čísla 46, kde má svůj hotel legenda italského lyžování Gustav Thoni. Vstup do hotelu zdobí vitrina plná trofejí. Vyfotili sme si je a přitom nás potkalo další štěstí v podobě osobního setkání s mistrem, který sa s námi ochotně vyfotografoval a podepsal.

A už sa vracíme k autu. S dnem plným zážitků vyrážíme směr Bolzano a už přemýšlíme o dolším kopci. Tož tak.