Tož zdravím všechny dcérky aj ogary, kteří sú mladí nejenom věkem, ale i duchem!
Do tej druhej skupiny patří i naša partyja. Je nás šest a všichni už máme za sebou půl století. Letos se k nám navíc přidal i Bohuš Dobiáš.

Od 7.do 11.dubna zme sa zůčastnili 2.jarního soustředění v Lanžhotě.

Bylo nás sice míň jak loni, ale o to víc zme si to užívali. Naše družstvo přijelo na místo ve čtvrtek, protože nás zatím musí ještě bavit i robota. Večerní přivítání s dalšími účastníky bylo srdečné a vřelé. Ráno před výjezdem nutná prohlídka strojů a jedem. První zastávka je u zámečku Pohansko. Už před Velkomoravskou říší tu bylo rušno, jak nás na to upozorňují infotabule v okolí. Taky je tu ukázka ochrany státní hranice před a po 2.světové válce. Po nutném občerstvení pokračujeme do Valtic. Zastavujeme u keltské hospůdky, protože Valach ten kromě toho že má furt dobtů náladu, tak má taky žízeň. Na náměstí je otevřená fonotéka, tož sme se chvilku zdrželi, dyť i kvůli temu tu zme. Plni energie a dobré nálady z té hroznové šťávy pokračujeme k Hraničnímu zámečku. V protisměru nás z dálky zdraví už taky dost veselí dva ogaři. Naše oblečky znají z loňska, ptajú sa po Mirkovi Prašivkovi, který s námi letos není, bo ho práce baví o cosi víc než nás. Ti ogaři značkují trasu závodu, který sa jede na druhý den. Přesvědčili nás, že v Hlohovci mají ještě lepší hrozny jak ve Valticích. Tož času máme dost a s heslem že hlad je přestrojená žízeň brzdíme na tom správném místě. Pantáta nás vítá a už nás tlačí do svojeho království. Bere do ruky koštýř, bo bez tejto pomůcky se tady neobejdou a jdeme na to: Saviňon, Neuburg, Veltlín, Vlašák. Našim cérkam je zima, protože se nastrojily jako by zme jeli kolem Jadranu, tak tu ochutnávku chcu ukončit, ale pantáta praví: Co houpnete, dyť zme teprve v 1.třetině! Výjimečně poslechneme jeho a pokračujeme v koštování, a ani si nevšimneme, že naše dvě polovičky zmizely.
Z Hlohovec odjíždíme ve velmi dobré náladě!!! Přes Valticko-Lednický areál do Lanžhotu. Naše uprchlice objevujeme v místní pizzerii. Po vydatném soustu, už bylo třeba, bo ve sklépku nám vyhládlo, odjíždíme na základnu, kde důkladně probíráme celodenní zážitky.

V sobotu po snídani jedeme do Mikulova. Je to enem 30km, ale vítr kerý fůkal furt do huby nám to velmi okořenil. To říkali i naši kamarádi rychlíci, keří nás předjeli. Před Valticemi zastavujeme a povzbuzujeme borce, keří jedou dnešní závod. Mihnul se tam i náš dres. V Mikulově zapadneme do první hospůdky, a tam se naša skupina náhodou ?! celá sejde. Do centra už nejedeme, vracíme se zpátky kolem rybníku Nesyt, je největším v tomto regionu. Pokračujeme Lednicko-Vlatickým areálem. Objevujeme místa, která sme loni nenavštívili. Kvaltujeme, bo nás čekají v 18h ve Vinařství Uher. Loni sme na ně narazili náhodou. Šprýmař Tomáš nám totiž řekl, že jdeme k Uhrovi na koštovačku, prý je to kúsek. My hobíci zašli k Uhrovi v Lanžhotě, a sprinťáci šli 3km do Kostic. Později se dovídáme, že v tejto oblasi je kolem 70 Uhrů.
V 18h nás vítá pan Uher v jejich království. Po dvou hodinách ochutnávky a zajímavého výkladu, objednáváme trošku toho výborného moku domů, loučíme sa a hurá do hospůdky. Vinařství Uher je rozlohou vinic malé, jak říká majitel, ale výsledky majú na vysoké úrovni. Na internetu se sa dozvěděl, že v Salónu vín, které čítá 100 oceněných vín, mají dvě.

V neděli sa lůčíme s kamarády, ti jedou ještě provětrat kola, my sa jedeme odměnit do Rakouského Laa. Je tam termál, který aktivně tři hodiny vychutnáváme. Toto byla třešnička na závěr jarního soustředění, kterého zme sa zůčastnili a podpořili tímto týmového ducha našeho Sportovního klubu.
Už sa těšíme na další ročník. Tož to je v kostce tak všecko, zdraví Vás Láďa a celá naša partyja.